Zničení lží
Dnes pohlédla jsem ti do tváře,
I úsměv vyloudila na té své,
A přitom mě toho tolik bolelo,
Víc než si myslíš, vše mě ranilo...
Snad poprvé uvěřila jsem na opravdovou lásku,
Dříve všem trhala jsem z očí růžovou pásku,
Byl jsi to ty s kým jsem chtěla navždy žít,
Ale ty do srdce bodal jsi hřebík po hřebíku,
Možná neuvědomil si tohohle štěstí příčku....
Vzpomínám jak hleděla jsem ti do očí,
Přísahala bych, že anděla za nimi jsem viděla,
Vzpomínám jak ráda jsem se tě dotýkala,
Hřál jsi mě i když rtuť teploměru ukazovala nula....
V ten čas já nepřála si zemřít jako dříve,
Díky tobě, pro tebe já jsem dokázala žít,
Vysnít si i ten nejmíň dosažitelný cíl,
Měla jsem sílu všem a všemu se postavit....
Snad nechtěl jsi a přesto mé Wodoo vzniklo,
Panenka, s kterou jste si hrály,
Mazlily se s ní i milovaly,
Však časem pod hlínu jí zakopaly.....
Nemůžu uvěřit, že jsi celou dobu lhal,
Sliboval a přitom naději mi bral,
Bál jsi se, a tak všechno zakrýval,
Jen pro svou ženu milost vyžebral....
Jedna vládkyně, dvě loutky osudu zničený,
pro své štěstí tu jejich lásku zabijí,
smála se a směje naší bezmoci,
moc jste si věřily, proto nůž do zad zaryl ti....
Slané moře rudé barvy,
Krev přemalovala světa krásy,
Pohled plný prázdna a nicoty,
Srdce chladné, nečekám už odezvy....
Můj svět jsi pomalu ničil,
Ani jsi nevěděl,
že jsi to ty kdo tu trávu kolem kosil,
Podřezal jsi vše co jen šlo,
Mé srdce pomalu utichlo...
Už nejsem plná života,
Jedu z kalicha od tebe jsem pozřela,
Srdce bije jak hodiny,
Baterkou do něj staly se lihoviny....
Otupit mozek, zapít žal,
Cigárem tu tvou chuť rozstřelit,
Tvář veselého klauna si nasadit,
Mít aspoň krapítek jejího štěstí,
V hnoji zadupala hlavu mojí....
Na tváři úsměv dále měj,
Tvá žena připravila nečestný rej,
Tak netruchli, nemáš proč,
Jsem to já z koho vytvořila ubohý šrot....
Zvon života bije pro ní dál,
I pro tebe, pro tvou rodinu,
Jen se mi smějte, mě je to fuk,
Na každého jednou dojde,
Smrtka s kosou si vás najde....
Dřív ale posloužím já jí,
A pak ona bude v moci mojí,
V moci zmije co vám zničila rodinu,
V moci mrchy co přinesla k vám tmu....
Uvidíme kdo bude srdce mít prošitý hřebíky,
Kdo bude bolest mít v srdci vyrytou,
Kdo se špatnými myšlenkami bude usínat,
Kdo nebude ráno chtít z postele vylézat....
Tak v klidu usínejte, život není spravedlivý,
Jak jednou dá, s radostí zase vše bere,
Na kolena chce srazit lidskou havěť,
Zapomíná, že s ní bude jednou bydlet...
Tak na mě už zapomeňte,
V přetvářce si klidně žijte,
Teď nemáte mi co vzít,
Nemám už pro vás milý slova,
Sobeckostí a studem děti nakrmila.....
Nikdy nepoznají šťastný domov,
Ani lásku co bude jejich srdce hřát,
Přetvářkou ničíte tu dětskou svatozář,
Lží jim život tkáte,
Snad jednou poznáte že to není štěstí,
Že na cestě lhaní duše a srdce se nikdy nepotkají....